Snažím se hubnout a místo toho přibírám. Začala jsem už od Vánoc, ale v zimě jsem i za hubených časů vždy přibrala a kdysi dávno na jaře sama od sebe zhubla. Nicméně na konci února už bylo cítit jaro ve vzduchu a tak jsem to vzala více do svých rukou. Číslo na váze bylo šílené, ale v podstatě dlouhodobě stejné. Zvýšila jsem pohyb, hodně přes den sedím kvůli práci, učím online každý den cca 12 vyučovacích hodin, ale zavedla jsem systém, abych i ve vyučování udělala třeba pár dřepů a tak. Každý večer jdu i s dětmi na rychlou procházku do lesa, chápu, že to není nic moc, ale cca 4 kilometry to jsou. Jdeme rychle a přijdu zpocená. Každé ráno mám půl hodinu cvičení, což jsem nikdy před tím neměla. O víkendech ujdeme cca 20 kilometrů. Před dvěma týdny jsem se znovu zvážila a a měla jsem o kilo více. Zvýšila jsem pohyb přes den. Takže teď denně 180 až 200 dřepů, půl hodiny posilování na paže, stále ty cca 4 kilometry a ranní půlhodina cvičení. Samozřejmě hlídám jídlo a poctivě si zapisuju do tabulek na internetu a počítám kalorie a tak. Rozhodně je to cvičení znát, na nohou mi mizí celulitida, mám pevnější paže, jsem pružnější. Ovšem dnes jsem se zvážila a těšila se, že by se něco trochu pohnulo dolů a úplně mě ranilo, protože mám celkem o 3 kila více, než když jsem s tímhle začala. A bohužel to číslo teď začalo novou desítkovou číslicí a touhle číslicí jsem začala váhu, když jsem rodila dceru. Syna teda ještě o jednu desítku více, ale tehdy zůstalo v porodnici nějakých dvacet kilo, měla jsem obrvycovské otoky. Já v zoufalství už volala na obezitologii a ti se se mnou rozloučili se slovy, že řeší až lidi s BMI 35, tak to zdaleka ještě nemám. Nicméně být nedostatečně tlustou pro oebzitologii není taky žádná výhra v loterii. Oblečení nosím 42 až 44, ale mnohem radši bych 38 až 40. Jsem fakt ímotivovaná a zatím to pořád ještě nevzdávám, ale je to normální?