Děti ho berou, mají ho rádi, když jsme spolu venku, nebo někde v nějakém jiném prostředí. Doma ho ale berou jako moji návštěvu. A o tom, že bychom chtěli bydlet společně, jsem s nimi zatím nemluvila. Ještě to není ani rok, co se od nás odstěhoval jejich tatínek a měly co dělat, aby to zvládly. Teď už ale samy říkají, že jsou s tím v pohodě, že to berou, jak to je... tak si myslím, že je pomalu můžu začít připravovat na to, že je tady ta možnost bydlet časem s novým přítelem. Neříkám, že hned. Jen si jdu pro rady, jak jim to všem usnadnit...