Amerika především na obou válkách neskutečně vydělala. Dodávala zbraně Frantovi i Lojzovi, bylo jí jedno komu, hlavně když zaplatil. Já jsem sympatie k Americe ztratila v době, kdy jsem se zajímala o konec 2.sv.války (protože jsem poznala bojovníka od Dukly a nechala si od něj vyprávět jeho vzpomínky. Byl to Rusín z tehdejší Podkarpatské Rusi. Jeho vzpomínky mám i v písemné podobě, je to cca 100 stran textu a je to úžasný čtivo, čte se to na jediný záběr od první strany do poslední. Nechala bych to i vydat tiskem, ale nemůžu se dokopat k dopracování, nehledě na to, že podobná literatura dneska netáhne, není ze Západu. Je to neskutečně i historicky cenné, protože je tam popsán nejen život na Podkarpatské Rusi za 1.republiky, ale především život vojáků po válce. Oni vlastně nic neuměli, jen bojovat, tak jak se zapojovali do mírového života, jak třeba chodili znovu do školy, protože od nějakých 15 let chodili za prací až do Čech atd). Všechny strany, jak ruská, tak americká nebo britská, si od nás nechaly zaplatit poslední špendlík, co zapíchly do vojenské košile, poslední ponožku československého vojáka. My byli ti, co za vítězství dost tvrdě zaplatili, a za to jsme měli být vděční? Nejdřív poklonkovat na Východ, dneska na Západ? I ta rétorika je naprosto stejná jako v 50.letech, jen jsme tam dosadili jiné osoby, a kdo řekne cokoli, co není v souladu s mainstreamem, je rudý komunistický nok a má odjet do severní Koreje, aby si užil svého adorovaného ráje.