Nevím to na 100 %, protože majetný dědeček si babičku nevzal, tzv. ji "vyplatil".
Měl snad nějakou pilu, tak o tu pravděpodobně přišel.
Z otcovy strany vůbec moc netuším, co komu přesně sebrali, protože jsem otce viděla párkrát v životě. Z útržků vyprávění a z rodokmenu vím, že tam byli nějací knihaři a obchodníci, dost emigrací hned po roce 1948, takže tam ten Únor úřadoval dost.
Předkové z matčiny strany si spíš polepšili. I když jeden praděda měl nějakej statek, poměrně velkej, choval i koně. Tam nevím úplně přesně, jak to bylo, protože děda z toho statku zdrhnul, protože na něm nechtěl makat. Babička taky ne, ta ještě ve stáří vyprávěla, jaký byl opruz vařit třeba "o žních" pro dvacet lidí a vůbec se starat o věci kolem statku, takže děda, který byl zrovna v tom čtyřicátým osmým na vojně zůstal u armády a vstoupil do strany. Jen nevím, jak to pak s tím statkem bylo, protože praděda a prababička tam dál bydleli, i ty koně ještě hodně dlouho měli, ale asi už to dělali "pro družstvo". Netuším. Ale ještě si pamatuju, jak jsem tam jako dítě jezdila - prababička umřela, když mi bylo šest.
Ten statek bohužel dopadl špatně, dědicové ho prodali ještě v osmdesátých letech, a pak po roce 1989 ho někdo koupil, pojistil a podpálil. Pojistnej podvod. Přišlo se na to a šel sedět.

Synovi praprarodiče z otcovy strany přišli o autodopravu z jedné strany a o velkostatek ze druhé. Ten statek, resp. pole a lesy babičce a jejím bratrům po roce 1989 vrátili.