Praděda měl salón na Václaváku v Praze. Němci ho za odboj odvlekli do koncentráku. Po válce dostal odškodné, měl něco našetřeno a ulito do zlata, co nacisti nenašli. Podařilo se mu po starožitnostech dohledat i část z nejvýznamnějších obrazů od prvorepublikových malířů, a ti mu to "s nadšením" vraceli.

Měl malé jmění a tak chtěl koupit jeden z poškozených domů na Václaváku, doba byla příznivá. Rodina mu to rozmlouvala a bratr komunista poprosil o půjčku na založení firmy. Dostal ji - a po roce 1948 se hned sám dobrovolně z družstevníl. Družstvo z toho udělali i dědovi. Pak ho zatkli, sebrali mu zbytek zlata. Naštěstí se za něj bratr přimluvil.