Ach jo, Májo, to je moc smutné čtení. Držím palce, ať to zvládáš, co to jde.

A vůbec všem, co přispěli do diskuse. Roztomilá nemohoucnost po narození se ke sklonku života vrátí v podobě již ne tak roztomilé nemohoucnosti.

Mí rodiče sedmdesátníci - zatím jim to myslí, ale...o vánocích z nich vylezlo, jak jsou rádi, že se vidíme, brala jsem to čistě proto, že se s vnoučaty viděli po dlouhé době, šli jsme na testy atd., prostě shledání - až z nich vylezlo, že před časem vystupovali z metra, opravovali jezdící schody, tak šli pěšky, venku ten den hrozně foukalo a ty úzké schody nějak nasály spolu s odjíždějícím vlakem mocný proud vzduchu a ten doslova sfoukl oba mé rodiče ze schodů dolů na nástupiště. Nějací mladíci jim pomohli se zvednout, ale co myslíte, k lékaři přece nepůjdou, aby je prohlédl, jestli jsou v pořádku, proč...jsou to přesně ty výše popisované typy "však to doma vyležím". Tak než jsem to rozdýchala...