Jednorázovou nevěru bych neřešila, když už bych se jí takto nešťastně dozvěděla. Jen bych poněkud bedlivěji sledovala chování svého muže, zda jde opravdu jen o jednorázovou záležitost a úlet. Byla bych k němu milá a přítulná, dělala mu co bych mu na očích a jiných orgánech viděla, aby viděl, že jsem na celém tom světě prostě nejlepší.
Ale pak je možnost, že bych udělala tak šílenou a nezapomenutelnou scénu
, že by si na ní jen při pomyšlení na něco jako nevěru vzpomněl a raději rychle na všechno pomyšlení zapomněl. Kdybych byla ve scénové kondici, došla bych i za tou atraktivní flirtovací slečnou a něco by zažila. Spoléhala bych na to, že lidi si neradi komplikují život a takováto rozzuřená a nevypočitatelná manželka by nikomu za žádné komplikace nestála. Pokud by šlo jen o jednorázovku a nechtěli jít za svým štěstím i přes živou manželku.
Pak je ještě další možnost. Že bych si se svým milovaným manželem o svých nechtěných poznatcích bez nepřiměřených vášní, upřímně a do detailů promluvila, rozebrala co ho k tomu vedlo a domluvila se s ním na dalším postupu. Plasticky mu nastínila možnosti případné odvety.
Nevím, které řešení bych si zrovna vybrala. Záleželo by na mé momentální situaci a rozpoložení. Pokud vy víte, tak si vyberte.