Stará Huso
![~6~](/g/s/35.gif)
Stalo se mi něco podobného. Jen jsem teda neměla žádný "důkaz", ale spíš jen dojem že je ex nějaký "divný". Ale fakt jsem nejprve nevěřila že je v tom nevěra, pamatuju jak jsem to zmínila spíš ve srandě bráchovi, že manžel poslední divný že snad má nějakou ženskou.
A just ho. Do půl roku jsme byli rozvedení.
A ten "kus nepohodlného kamene", to je úplně přesný, to jsem taky zažila, když jsem se odhodlala to zkusit řešit a nějak se mu přiblížit. Byl už úplně jinde.
Taky jsem po 16 letech společného zjistila že jsem naprosto strašná a příšerná manželka. A on chce žít a užívat si a chce ženu pro život. No tak pro život i užívaní já bych byla všema deseti, ale holt už jsem nebyla ta pravá. Bohužel jsme měli malé děti, školkáč a batole. Byla jsem vlastně ještě na mateřské když od nás odešel.
Fujtajbl hnus. Ale nelituju, protože vím v čem byl ten největší "problém". V dětech. Který sice hrozně chtěl, ale realita života s nimi mu už nevyhovovala. A naprosto se zblbl do kolegyně. Už je to 8 let a přebolelo to, ale o jak se to podepsalo na dětech mu neodpustím.
K dotazu: je to ošemetné, pokud se přes to dokáže přenést. Ale může to vnitřně užírat. Já bych to asi nedala, žít s podezřením, žít s někým komu bych přestala věřit. Ale chápu i to že někdo si nechce rozbít rodinu kvůli jedné nevěře, pokud jsou v tom děti. Je ovšem otázka zda je opravdu jen jedna.