na tohle nejsou přece univerzální rady... vždycky záleží na milionu věcí...
převedu-li si to na vlastní situaci, měla bych jasno - kamarádky bych se na rovinu zeptala, proč mi to říká a pravděpodobně už bychom kamarádky nebyly (pokud měla potřebu to řešit, měla to řešit s nevěrníkem a ne s podváděným)
muže bych se zeptala, co říká na klepy, že se nějak zapomněl s kolegyní - s tím jaký je, nedokázal by vyloženě lhát, takže by to vysypal na férovku (a byl rád, že jsem to načala já a nemusí to vytáhnout sám)
v případě, že by tvrdil, že nic nebylo, měl by i normální vysvětlení, přijala bych ho (a možná chvíli víc pozorovala)
pokud by potvrdil úlet, řešili bychom to společně dál... a pokud by v tom nebyla nějaká láska, ale čistě úlet, po čase bychom to přešli úplně a už se k tomu nevraceli...
pokud by to snad mělo nějaké opakování (ať už se stejnou nebo jinou), řešení by bylo už asi zase jiné...