Sedmi, já vím, že to všechno nemusím mít. Ale v bytě jsem nikdy v životě nebydlela a byla bych tam byla moc nešťastná. Nevím, co bych tam dělala.
A se zvířaty to samé. První zvěř jsem si pořídila(psa), když jsem se rozešla s otcem mého dítěte...rezignovala jsem na partnerské vztahy a pořídila si zvíře. Je pro mě bezpečné milovat zvíře.
Další zvířátka měli pro radost děti. A cca před půl rokem, kdy jsem začala silně cítit nespokojenost ve vztahu se současným partnerem jsem si pořídila další, abych odvedla svou pozornost od jeho pití a her, když jsem s tím nic nedokázala udělat.
A cítím povinnost se o svá zvířata postarat až do jejich smrti. O zvířata se starám většinou sama s dětmi. Je to pro mne relax. Jen s těžkými pracemi se na něho obrátím, cca 1x za 14 dní na chvíli(hodina v úhrnu?). Ale dala bych to v pohodě i sama.

S domkem to je horší...dokážu si sama vymalovat, ale elektrikářské práce nedám, podlahu nepoložím, zahradu bych ryla asi hodně dlouho....vím, na všechno si mohu pozvat placenou sílu...ale na to už nebudu mít, když budu sama platit hypo. Jsme v domě krátce, je můj vysněný a nedám ho. Lpím na něm hodně. Ono to taky souvisí: čím více jsem zažívala zklamání v partnerských vztazích, tím více jsem lnula k neživým věcem.