Rose, děkuji za příspěvek.
Mrzí mě to, ale nepřipadám si šťastná. Zkusím znovu ještě vyvolat komunikaci, ale obávám se, že to zase nepůjde.
On buď komunikaci shazuje tak, že si z toho dělá legraci.
Řeknu třeba, cítím se špatně, protože se stalo to a to a vadí mi to, bolí mě to. A on se usměje a řekne: ale prosím tě, vždyť víš že tě miluju, tohle ti přece nemůže vadit(a podsouvá mi svoje názory).
Nebo se urazí.
Nebo se pohádáme = z komunikace se stane slovní souboj a jemu jde o to vyhrát, ne se domluvit.
Měli jsme za ta leta spolu pouze několik rozhovorů, které byly plodnou komunikací, ze které vzešla dohoda. Vždy to bylo ve chvíli, kdy ze mě cítil, že s ním už nechci být.
On si myslí, že musí být nejlépe po jeho, v horším případě po mém...neumí kompromis, ke kterému se uchyluji já, když se neshodneme ani na jednom z řešení.