"A nemá nějaké problémy, hry i alkohol jsou většinou únik před nepěknou realitou. "
Kuličko, je to tak, jak píšeš, únik. Vidím to. Má problémy, které neřeší, protože nekomunikuje. Se mnou, se svými dospělými dětmi, s ex. Kolikrát jde o malichernosti, ale když jich je hodně...100xnic umořilo vola.
Je třeba smutný, že s ním jeho děti moc nechtějí komunikovat, a aby to "zlepšil", tak se na ně jakoby urazil a nebude jim volat taky.
Jak slyší slovo POCIT, naběhne mu kopřivka, nesnáší se o pocitech bavit. Udělá to jen v případě, kdy už se bojí, že to opravdu zabalím. Myslím si, že i na mě je svým způsobem závislý. Prostě je tam nějaká citová deprivace z dětství, kterých máme každý dost, ale blbý je, že on se o tom prostě nebude dobrovolně bavit, natož aby šel na psychoterapii. A když s tím nebude pracovat, těžko se to změní.