Máme korelu. Resp. jednu jsme před časem zdědili na dopečování, vydržela pár měsíců, byl to staroušek. Měli jsme ji s klecí na vnitřní chodbě (ne u vnějších dveří), snášela to OK. Pak jsme pořídili další, ptž děti se nemohly smířit s tím, že najednou tamta není. A ta nová chodbičku absolutně nezvládala, byla lekavá, kdokoli šel rychleji kolem, ji děsil. Přemístili jsme ji do obýváku na vyšší skříňku, kde si lebedí. Vidí nás a přitom ji nikdo neplaší. No dobře, nesnáší lidi v čepici, to se zase vyplaší, ale jinak OK. Řve středně, nezakrýváme klec. Ale večer vyžaduje tmu, stačí, když si jdu do kuchyně zalít vodou čaj a je tam 2 minuty sama, tak ječí. Přes den se ozývá málo, brka si netrhá, povídá. Odmalička špatně létá (sehnána jako poloamatérský umělý odchov opuštěných vajíček), tak ji moc nepouštíme, když ji nechceme lovit za skříní. Zpívá a povídá. V obýváku je i jídelní stůl a to hlásí "jídlo, večeře" . Jen to teda trochu zní jako "pivo, hospodo". V dětským pokoji jsem měla papoušky (andulky, korely - až 4ks) celý dětství od nějakých 10 let až do odstěhování a svatby někdy ve 25 letech, nevidím problém.