Já bych svoje dítě nedala. Kdyby mi třeba u dcery i teď řekli , že se mi nenarodila, radši bych s ní utekla, než bych ji někomu dala. Nikdy.

Pod tohle se podepisuji.
Kdyby mi dneska někdo řekl, že můj syn není "můj", nikdy bych ho nikomu na celém světě nedala. I kdybych měla zdrhnout do zahraničí a začít někde úplně novej život.

ale popravdě, nemyslím, že by mě k tomu někdo nutil... To by musel rozhodnout opatrovnický soud a nevěřím, že by mi to dítě kterýkoli soudce sebral.

Když jsem viděla (myslím druhý díl) ty Kukačky, tak mě to strašně rozrušilo... Fakt mi z toho nebylo dobře.

Za mě je nejlepší řešení nechat děti tam, kde jsou a průběžně se vídat s tou druhou rodinou a s tím druhým (biologicky vlastním) dítětem... Biologie je podle mě podružnější, však jsou různá darovaná vajíčka, spermie atd, a taky ti to dítě nikdo nebere.

Svoje dítě bych prostě nedala. Je moje. Teoreticky samozřejmě být nemusí, po porodu mi ho hned sebrali, strčili do inkubátoru a pak mě k němu přivedli a ukázali - toto je Vaše dítě... (ale je, je mi podobný (hodně) i mužovi (méně)). Velké syn je kopie muže, takže ten je náš taky určitě.