Přidat odpověď
No, u nás není v tebou uvedeném smyslu problém ani tak s rekonstrukcí (to už by byla vyšší dívčí), ale i s pouhými opravami a nápravami toho, co se poškodí, zničí, dožívá ... Už jsem o tom taky chtěla založit diskusi, jenže mi bylo předem jasné, co mi většina poradí - ať to tedy zařídím sama a bude klid. No, jenže nebude, samozřejmě. Já si určitě můžu sama vyměnit žárovky, provádět různé provizorní opravy (jako třeba instalovat lampičku do předsíně, kde vyhořela všechna 3 světla v podhledu a tak), ale v situaci, kdy zorganizuju něco většího nebo dražšího, začne do toho manžel rejt, až to rozreje a sám nic náhradního taky nezorganizuje. Neodmítne, slíbí, popovídáme si o tom, a tím to končí ... A určitě nechci vydat větší množství společných peněz a navíc za změnu společného bytu, která ani zase tak zásadně neohoří, když manžel ani s jedním nesouhlasí, to by asi byla cesta do pekel ... No, a tak se to vleče roky, byt se "rozpadá" a my si občas o tom popovídáme, co by se jako mělo ... Už jsem měla pocit, že jsme ve shodě, že je nutná rekonstrukce koupelny a otázkou je jen, jestli seženem firmu, která to udělá ve sjednané lhůtě (na kterou musíme dostat z bytu alespoň děti, tj. o prázdninách), za rozumné peníze a dobře ... No, a posledně, když jsem začala mít konkrétní plány, koho asi oslovit, z manžela vylezlo, že bude stačit nová vana, umyvadlo a skříňka pod něj, ale obklady, že jsou dobré (no nejsou, navíc další asi padnou při vybourávání zazděné vany atd.¨... Ale ve skutečnosti nezajistí ani to, s čím by souhlasil ... Když na mě padne depka (nebo PMS) tak jsem strašně vzteklá nebo lítostivá, ale nezmění se nic ...
Předchozí