" Takže dobře vím, že i když to mrzí, je to líto, život jde nějak dál. A pořád skýtá, a bude skýtat různý možnosti. A vím, že uvažovat "zkažené mladí, zkažený život, nenapravitelné ztráty" je strašně devastující"
ja si myslim, ze ochota snaset nejakou situaci se odviji od souzneni s ni. Takze pokud mas dite ktere melo zdravotni obtize, nemas moc na vyber, ta nemoc proste nezmizi, neda se nic delat, nez se s tim smirit a pokouset se na to nahlizet pozitivne (jinak by se clovek zblaznil). Kdyz si nekdo mysli, ze je nevyhnutelne mit deti v teto situaci stale doma, utesi se myslenkou "hlavne ze jsme zdravi". Ale pokud si nekdo mysli, ze nasledky dlouhotrvajicich a takto nastavenych opatreni (ktere stejne rada lidi nedodrzuje) jsou horsi nez epidemiea a povazuje je za nesmyslna, tak ho takovehle myslenky neutesi, ale rozliti.