Vůbec se ti nedivím, už je to moc dlouhé. Prostřední dcera je šťastná, že do školy nemusí, školu nesnáší, já se děsím, jestli jí z letoška v té hlavě něco zůstane.

Syn prvák na SŠ (loni taky stres s několikrát odkládanými přijímačkami, ale nakonec dopadli líp než letošní deváťáci), už nemá žádné návyky, bude se těžko vracet k normálnímu režimu.

Nejmladší sice přirůstá k mobilu, ale jinak snad zatím bez následků.

Držím palce všem dětem i rodičům a všem nám přeju, aby škola začala.