Hanko, taky jsem pomohla hodně lidem, ale nevděk byl nakonec takový, že jsem se utnula a přestala jsem dávat. Na charitu už nedám ani floka, občas pomůžu potřebným v okolí, o kterých vím, že si toho budou vážit. Opravdu nechci vděčnost až za hrob a poklony k zemi, ale slušnost a ocenění toho, že jim někdo vůbec pomohl. Moje zkušenost je ale taková, že někomu pomůžeš, ale on to považuje za naprostou samozřejmost a ještě tě po okolí pomluví, že jsi měla dát víc a že to je tvoje povinnost a podobný žblepty. Jak říkal jeden náš školitel na školení: chcete dělat charitu? Tak na ni musíte nejdřív vydělat. Ale než na ni budete vydělávat, musíte mít pokryté vlastní potřeby. Měl pravdu.