Přidat odpověď
Marťasíno, moc se mi líbí, jak to popisuješ, myslím, že je tohle podpovrchové napětí strašně častý, souvisí to s různými osobními pocity selhání na straně jedné a řadou pocitů od "dobrého pocitu ze sebe sama, očekávání vděku" ...až po používání dávání jako tvorby bariéry a pověrčivosti "aby se mi to taky nestalo".
Myslím, že je to v Hroznech hněvu (ale nejsem si úplně jista, může to být i z jiné knížky) - "Není nic horšího než stát se obětí dobročinnosti".
Sice na rozdíl od Tebe věřím tomu, že lze nastavit dávání tak, aby to pro toho obdarovávaného nebylo kruté, ale je to hrozně těžký, chce to velkou vyzrálost obou stran a velkou schopnost umět správně dávat. Resp. umět vnímat dávání bez všemožných přívěsků, které k nim tak rádi přidáváme (já taky, samozřejmě). A i schopnost přijímání je potřeba trénovat.
Předchozí