"Pustila jsem si konec dokumentu znova a už vím, co mi na Ester asi nejvíc vadí. Ta ženská je totálně zlomená. POužívá silná slova, snaží se působit silně, ale není, je to zlomená vařená žába. Asi proto má i ten monotoní projev bez velkých emocí."
neznámá, Ester emoce tlumí ve svém vyprávění a těžko soudit, že je to špatně/dobře. Ona totiž emoce ŽIJE A PROŽÍVÁ - manželské trampoty, dost brzké mateřství, svoji vlastní odbočku mimo manželství, těhotenství, smrt dítěte, smrt synovce.
Je nezbytně nutné prožité emoce silně vyjadřovat při zpětný rekapitulaci? Třeba ne, když jsme to obstojně zvládli v reálu, v době, kdy to bylo aktuální
Možná se vykřičela a "vydováděla" v tu chvíli, kdy se to dělo.
Fakt ti jako vařená žába přijde ženská, která spolu s manželem svolí odvysílání veřejnou intimní ukázku toho, čím si v manželství prošli?