LadyP, no, vidíš - přesně jsi trefila to, co jsem psala. Téměř všichni v tom filmu vyfasují zázrak bez ohledu na to, jak jsou osobnostně stavění - portugalsky a anglicky za tři týdny, bubnování až na hraní v kapele za tři týdny, extrémně nepravděpodobnou výhru v hudební soutěži...

ale slečna s bratrem v ústavu - dostane akorát nežádané rady "musíš...mít sebe na prvním místě" - jinak prostě není hodna vánočního zázraku. Neobjeví se pro ni žádná forma pomoci, která by ji z toho nezdravého vztahu k sobě i k bratrovi pomohla osvobodit. Neobjeví se žádný terapeut, který by jí nabídl podporu...nebo cokoli jiného, dokonce i nezázračného, ale normálně samozřejmého (protože tedy minimálně v zařízeních, se kterými mám něco málo společného, by zkoušeli pracovat s tím bratrem a snažili by se zvýšit jeho spokojenost v zařízení tak, aby se nemusel pořád utíkat k telefonování rodině, a pokud by to nešlo, tak by třeba právě tu sestru oslovili a probírali s ní, co by se s tím dalo dělat...).
Ta žena dělá chyby, a velké, a nutně by potřebovala spoustu práce sama se sebou. Ale fasuje navrch nikoli jen aspoň průměrnou situaci, ale dokonce extra pech - extra neschopný ústav, který se na situaci jen neúčastně dívá místo práce s klientem. A extra necitlivého muže, který se ani nepokusí zjistit, co to s tím bratrem vlastně je a jestli se s tím nedá třeba něco dělat (klidně to mohl být on, kdo by jí zprostředkoval vánoční zázrak v podobě schopného kamaráda psychologa nebo co já vím) a okamžitě uteče...
Je to pro mě prostě takový divný film.