Bojím se, Saamajno. Protože je spousta věcí, který mi někdo zazlívá i spousta věcí, který před ostatníma schovávám.

Ale mám pocit, že jsem občas zažil vzájemnýmu otevření pocit vzdáleně podobnej a i tak to byl pocit božskej. Myslím, že Boží království nejsou ducatý andílci s harfama na obláčcích. A věřím, že není z tohohle světa, jak tvrdil Ježíš. Jeruzalém je pro mě víc geografickej pojem než něco posvátnýho. Pokusy budovat nějaký "Boží království" ve smyslu společenskýho systému, ať pod vedením katolický církve, nebo komunistický strany nebo kohokoliv jsou odsouzený k neúspěchu. Boží království je pro mě to souznění nějak tak, jak popsal. To, co jsem občas zažil tady na zemi, byť jako odraz paprsku pronikajícího pootevřeným oknem.

Ale nebudu tady už ezotericky plácat. Pomáhá mi to snažit se aspoň trochu žít tak, abych... no, abych žil v souladu s ostatníma a uměl rozlišit dobrý od špatnýho.