Ropucho, jedna známá má opravdu historickou chalupu, kde se v roce 1945 zastavil čas odsunem Němců. A jelikož jsou velcí fandové retra všeho druhu, úporně trvají na "původnosti". Takže k úsměvnosti faktu, kdy mladá paní jde kadit v zimním čase za (prázdnou )maštal do dřevěného budníčku a cestou se přerazí na nerovné a neosvětlené (ovšem původní) ploše, se přidávají i technické původní vychytávky. Například tato chaloupka má takzvaná naložená okna, rámy (zřejmě v nouzovém režimu) dobří germánští předci umístili na okenní otvor.

No a naši kamarádi na tom trvají, takže to mají "jako tenkrát" a jako tenkrát jim do nemovitosti zatéká.

Předpoklad, že předci měli ve 100% všechno vychytané a navíc na rozdíl od současníků byli vybaveni vytříbeným vkusem, mě nepřestane udivovat.