V dětství hysterie, pamatuju si vytírání schodů přede dveřmi (bydleli jsme v předposledním patře, na patře sami a nad námi jen přes svátky prázdný ateliér) a kompletní převlíkání postelí 24.12. tak kolem čtvrté odpoledne. Napřed jsem rodinný model převzala a sadě rodinných historek tak přibylo natírání lednice na bílo (byla hnědá s pohnutou minulostí někde z baru) či malování spížky v noci před Štědrým dnem. Posledních tak 15 let, kdy se stala trdiční předvánoční večeře v oblíbené retauraci vždy poslední odpoledne školy platilo, že co zásadního jsme nestihli do toho okamžiku z úklidu(neběžného typu okna), počká do jara. Letos je v tom binec, hospůdku jsme obsadili minulou sobotu, protože pak bychom se už asi všichni nesešli. Já jsem ale v půlce listopadu vyhlásila, že ten obývák chci do vánoc vymalovat a výsledkem je teprve teď se pomalu uklidňující ruch na staveništi, které máme místo obýváku a kuchyně - nějak z toho vyplavaly omítky, nová kuchyň včetně dlažby a nezměrný bordel. Ale stavební práce jsou hotové, chybí "drobnosti" jako donatírat pracovní desku do kuchyně, osadit šuplíky, lišty, dřez a digestoř do kuchyně, koupit a nainstalovat garnyže a uklidit asi tunu věcí, které vyhřezly z nábytku kuchyně a obýváku do celého bytu. Upečené mám jen perníčky a těsto na zbytek v lednici, myslela jsem, že už budu péct u sebe, ale asi vymněknu a o víkendu napeču ve školkové výdejně jídla. Kupuju věnce na dveře jako podporu nemocnice, ten letošní se válí pod pergolou spolu se stromkem, protože instalovat ho na staveniště mi přišlo blbý. Doufám v klid a mír na čtvrtou adventní neděli.