tak bez mražáku si upřímně pohodlný život nedovedu představit U nás je na přebytky ze zahrady, porce jídla vařené ať už záměrně či nezáměrně navíc, na to co stejně mražené kupuju, na namražení zmrzlinovače, na led a ledovou tříšť. V týdnu dojídáme zbytky z obědů pro školku, vždycky zbude hromada přílohy, vytáhnu k tomu kousek masa či ryby a snažíme se tak neplýtvat jídlem. Do nejbližšího vesnického obchůdku to máme 2 km, super hyper 10 a já hrozně nerada nakupuju. V okamžiku, kdy se řešilo (ne)nakupování kvůli covidu jsem odhadem spočítala, že bychom ve třech lidech nemuseli barák opustit minimálně čtvrt roku. Ne že by to bylo komfortní, ale hlady bychom neumřeli. Když nad tím upřímně přemýšlím, tak díky existenci sklepa, kde je celoročně 12 stupňů a studni se sedmistupňovou vodou, kterou se dá ledasco zchladit si dokážu představit spíš život bez lednice, než bez mrazáku. Vím, že je to jen a pouze o zvyku, ale u nás se zvyk zamražovat jídlo ujal.