Když byly dceři asi čtyři roky a z té usoplené koblihy vyrostla, jednou jsme ji při nějaké příležitosti načesali, navlékli do šatiček a vyrazili k tchánovcům a tchán zcela upřímně, jako by ji viděl ten den prvně, hned u dveří spontánně vyrazil "Po kom je taková pěkná?"

Dodnes nevím, jestli jsem měla mít radost, že mi pochválil dceru, nebo být uražená, že si nevšiml, že je to po mne přece