Takhle nějak se asi cítila budoucí tchyně, když si její syn našel mě. Jsem starší, bydlela jsem na ubytovně se psem, na patře s dredařema a různýma lůzrama (sama jsem pracovala a normálně fungovala, ale tohle pronajímal známý za dobré peníze a mohla jsem tam mít psa). Neměla jsem normální rodinné zázemí, kontakt s rodinou téměř nula, byla jsem podezřelá.
Myslím, že právě toho psa si oblíbila nejvíc (tedy fenu - lepší by se sotva našla). Jsme spolu s manželem skoro 20 let a tchyně bydlí přes dvorek. Je diplomat - zcela určitě si představovala někoho lepšího, ale nějak se s tím srovnala. A hlavně tedy miluje naše děti.