Ahoj,
jsem docela temperamentní, akční tvor, který rád plánuje a vymýšlí různorodé aktivity. 3 roky žiju s partnerem úplně opačného založení, který je apatický, laxní, pokud nechci sedět doma celý víkend, celá organizace je na mě. On se mnou sice jde, ale extra požitek z toho nemá, jde spíš proto, že chci já. Jenže mi to pak ve finále stejně kazí ten prožitek ze společně stráveného času. Ale ok, naučila jsem se chodit sama, nebo s kamarádkou, pochopila jsem, že to je přijatelnější kompromis, než se někoho snažit předělat. Co ovšem nezvládám, jsou víkendy, kdy jsou u nás jeho děti. Ty samy o sobě nejsou problém, ale v těch obdobích silně vnímám jeho neaktivní přístup dost jako velký problém. Jemu ke spokojenosti stačí, že jsou děti u nás, nevymyslí jim žádný program a kdybych ho nechala, stráví s nimi celý víkend civěním na telku. Vznikají tak u nás pravidelně nepříjemné rozepře, kterým jsou vystaveny i ty děti, což mě pak mrzí dvojnásob. Mi tím vznikají další starosti navíc. Co vařit, jak je zabavit. Což vyústí v pocit, že jsem na vše sama, že nemám doma rovnocenného partnera, ale další dítě, o které se musím starat. Co s tím? Uvítám zkušenosti těch z vás, co mají podobné zkušenosti a našly cestu, jak v tom fungovat k oboustranné spokojenosti. Je mi jasné, že člověka ve 40 nepredělám. On ne že by nechtěl jednat jinak, on to prostě neumí. Než jsme se poznali, žil s bývalou partnerkou v tomhle modelu, který jim zřejmě vyhovoval. Má jinak spoustu skvělých předností, pro které je mi s ním fakt dobře a pro které má smysl tu cestu hledat.