Okolíku,
mnohaletým výsměchem myslíš ironizování výkřiků, jak dítě s nadprůměrným IQ nemůže fungovat v kolektivu dětí, které nedosahují jejich úrovně, a že každé takové "výjimečné" dítě potřebuje neustále nějaké podněty, jinak zakrní a "upadne do šedého průměru"?
Podívej, já mám osobní zkušenost jako dítě, pokládané dospělými za "mimořádně nadané", a nic mě nesralo víc než neustálé očekávání nějakých výkonů, vymetávání všech možných soutěží a hodnocení, jestli jako pracuju přiměřeně svým schopnostem. Ve škole jsem měla neustálé "kázeňské problémy", ale ne proto, že bych byla od přírody rebel nebo měla nějaké mentální problémy omezující schopnost socializace, nýbrž proto, že mi ten tlak a "očekávání" neskutečně lezlo na nervy a navíc mi vadila nespravedlnost socialistických soudružek v přístupu k dětem. Kdyby mě tehdy někdo vytáhl ze základky na nějakou "výkonnostní školu, která mě bude rozvíjet", možná bych tam ze zoufalství nad poměry umlátila učitele úhelníkem. Celej ten princip soutěžení a poměřování pindíků je mi z duše protivnej už od doby vlastního dětství, takže to můžeš brát třeba tak, že na základě vlastní zkušenosti je mi nepříjemné vědomí, že by takový opruz měly snášet jiné děti jen proto, že byly shledány "nadanými" a jsou do nich vkládána nějaká "očekávání".