Při hlasitém čtení jsem trpěla taky, a to až do 3. třídy, dokud se četlo nahlas. Taky jsem četla dopředu a nevěděla pak, kde jsme. Jinak jsem z té nudy žádnou újmu neměla. Neměly asi ani moje děti, možná jim v tom pomohla malotřídka, kdy jako malé nasávaly něco z učení starších spolužáků, prvňačka třeba uměla vyjmenovaná slova, protože je probírali spolužáci.

Neřekla bych, že člověku znechutí školu to, když si chvíli kreslí nebo kouká z okna. Podstatná je osobnost učitele a atmosféra ve třídě. Na prvním stupni je to pro mě to nejdůležitější. Na druhém stupni, kde jsou zajímavější a náročnější předměty už preferuji školu, kde se sejdou děti, které mají zájem se učit. Docela dobře fungují 8G, jinak bych hledala třeba soukromou školu, protože do vzdělání má smysl investovat. Tak je to v zahraničí zcela běžné. U nás se často nadává na to, že se Pepíčkovi nikdo nevěnuje a dostatečně ho nerozvíjí, ale zajímavé je, že to extra věnování má zcela samozřejmě platit stát.