Blanko a oni mu všichni kamarádi, které měl dřív zmizeli? Když by si nestihl udělat jiné, asi na tom jsou všichni stejně, ne? Já mám ty mladší děti, sekunda a kvarta a dodnes jsou v kontaktu s některými kamarády ze ZŠ. Pak jsou kamarádi ze zájmových činností.

Já si myslím, že nikdo není touhle situací nadšený. Mám taky spoustu věcí zavřených, kromě toho, jak tu stále píšu, pořád čekáme na operaci v Motole, a pro moji dceru je tohle čekání psychicky hodně náročné. Normálně by byla odoperovaná. Vzhledem ke 3 měsícům, které pak bude doma, do školy a mezi kamarády se taky nepodívá a celkově bude pohybově omezená, by celou záležitost už chtěla mít vyřešenou. Navíc hrozí komplikace z prodlení.

Štve nás to. Proto mi přijde fňukání, že nemůžu tohle a tohle prostě takové princeznovské. Ale vidím to tak, že jaký přístup mají rodiče, takový mají děti. Když jako rodič budu fňukat, že nemůžu na kafe, tak holt dítě neuspokojí zmrzlina z potravin místo z cukrárny. Všichni se kopou doma na zadku, protože si neumí najít jakoukoliv jinou činnost, která by je bavila a jít se jen tak projít ven je trapný, lepší je brečet doma.