moje máma zase pořád mého muže chválila, hned hlásila, jak má milý úsměv a jak je celý takový laskavý (předchozí "kluky" takhle nechválila) - mají taky moc pěkný vztah
táta mu moc nevěřil, zdál se mu málo "chlap", ještě těsně před svatbou se mě táta ptal, jestli jsem si jistá a vím co dělám časem pochopil a poznal, že na mém muži jsou mnohem důležitější kvality než chlapáctví (a že já mám v sobě té "mužské" stránky dostatek), dneska si ho taky chválí... muž ho zase na oplátku od počátku respektuje a už se ho aspoň "nebojí"