Senedro, měla jsem 2 náběhy na skutečné tchýňovství a byla to děvčata svérázná. První požadovala "jemné nuance" od každého včetně pošťáka, citlivá, náladová. Druhá byla voráchlá jak nikdo, člověk se žinýroval vlézt do vlastního obejváku.

Nikdy jsem neřekla ani popel u vědomí toho, že by se to vrátilo synátorovi, minimálně v tom, že by ho to mrzelo.

Představa, že tchýně bojuje o pozici je v dnešní době, kdy jí nehrozí vejminek a ním spojená práva, naprosto lichá. Tchýně chce, aby bylo dítě spokojené, chtěla to předchozích 20-30 let, jak by se to mělo změnit? Nebo jsou ty tchýně úchylné od narození mimina?

Já si myslím, že naopak snacha hledá pozici a ne vždycky to zvládá.
Kdysi jsem byla manželka a matka začátečnice, což byly doby, kdy bych jistě byla ochotná říct o tchýni, že je nesnesitelná. Dneska ji mám ráda (a je stále stejná)