Monty,

na výchově je fascinující, jak rozdílně se dá pojmout a jak rozdílnými výchovnými postupy lze vychovat dobré lidi.

Já si třeba neuvědomuji žádné výchovné "kázání", které bych dětem poskytla, a to ani když byly malé - tehdy se to obešlo s konstatováním max. na dvě tři věty typu "kočku/ségru to bolí", "bolelo by tě z toho bříško", "jestli si ty botičky promáčíš hned teď, budeme muset jít domů"... U větších občas došlo k debatám, to jo, ale nikdy ne k přednáškám - nějak si to neumím představit. Jinak u nás většina výchovy probíhala odkoukáváním s mým občasným stručným situačním komentářem, proč to či ono.

Kamarádka pořádala dlouhé výchovné sedánky, na nichž modelovala situace. Přišlo mi to kapánek padlé na hlavu, ale očividně to také zafungovalo

Mám dojem, že často je to o tom, že si musí sednout představy rodičů a potřeby dětí. Že problém i při dobré výchově nastává, když se dítě poněkud "odrodí" z rodových povah a rodiče nechápou, "jak na ně".