Lidsky ji ráda mám, snažím se... přece jen je to mamka mého muže. Ale nijak s ní nesouzním; nemáme asi nic společného. Ona sama si pro syna představovala zbožnější manželku - asi by jí víc vyhovovala fanatička než liberální já... a celkově jsou řeči a situace, které jsem jí sice odpustila, ale zapomenout se mi nedaří. A přiznávám, že mi neskutečně vadí a s přibývajícím věkem víc a víc, že se nám snaží neustále organizovat náš volný čas když se vydáme na Moravu. Absolutně se nepřizpůsobí našim možnostem, ale vezme si do hlavy, že se stavíme tehdy a tehdy a můj muž jí pomůže na zahradě... a je oheň na střeše když my bychom to potřebovali jinak. Snad si zavedu notýsek, kam si budu psát, co mám a nemám dělat svým dětem až budu jednou tchýně