Obědy u tchýně jsme provozovali ze začátku a jen ze slušnosti, mně bylo nepříjemný, že s námi nikdy neseděla u stolu, pozorovala jak jíme, běhala kolem a "obsluhovala", třeba stylem "máš málo omáčky, dej sem ten talíř", přes protesty talíř vytrhnut a dolita omáčka A taky vařila jinak, než já tchán mě několik diagnóz na zažívání, takže jídlo bylo bez chuti, ale za to nemohla.

Ze začátku jsem chtěla být "hodná holčička" žádná zištnost u toho nebyla, jídla jsme měli dost.

Když ovdověla, chodila o víkendu na obědy k nám, stylem - tak ty sis troufla na španělský ptáčky (ve 35 letech), vždycky ji překvapilo, že jsem ji svým nemožným kuchtěním neotrávila