Jsem zvědavá, jestli někdo příjde s nějakou teorií proč se nám toto nedaří zprostředkovat...

Včera jsem o tom přemýšlela celou cestu domů. Jestli to může být tím, že jsme od prarodičů daleko? Já mám se svou rodinou kontakt třeba denně - bud´ volá mamka nebo zavolá ségra a jednou do týdne volám já jedné i druhé. Bydlí vedle sebe, tak že když se něco děje a nebo vůbec nic, tak ony si to povědí. I tchyni volám každý týden já a volá jí i manžel. Děti se snažím donutit alespon jednou nebo dvakrát do měsíce, aby i jednotlivec převzal sluchátko. Tak babičky každý týden s někým z nich teda mluví, ale je to boj.

Když vidím ale neteř, která je u prarodičů prakticky denně, bydlí od nich kousek, v jedné vesnici. Tak to je teda také ukázka nevděku a pohrdání...