Termix, jsem v práci, tak bych Tě málem přeskočila, dočítám u kávy.

...umím si ale představit, jak ti to bylo líto. Úplně stejná situace byla u nás v květnu, když děti zapomněly na den matek. Já na tom také nijak nelpím, na dárcích a oslavách a vím, že nejsem nejúžasnější tvor na světě. ...ale tatínkovi také vždy něco připravíme ( výlet s nějakou dobroutou nebo malý dáreček - prostě si ten den uděláme nějaký jiný než všední, stejně jako den dětí). Dětem to připomínaly paní učitelky a manželovi jsem ještě říkala, aby nezapomněl zavolat své mamce. No, že já bych byla matka, to si nikdo nevzpomněl a mrzelo mě to teda taky hodně. Já si vystačím třeba s pusou a nebo obrázekem.

No, nad tím přemýšlím, kde děláme chybu, že děti necítí, že by takové věci měly vracet? ...já bych si takové chování teda vůbec nedovolila a já prostě ani vnitřně v hlavě jsem necítila žádný odpor nebo zhnusení nad tím, že musím každý týden k prarodičům. Na den matek jsem byla vždy vyzbrojená a jsem i dnes, vím že by to mamce bylo líto a to já jí už léta jen volám (neb bydlíme daleko a od 18 let jsem z domu).