Děti tě naštvaly, protože jsi měla nějaké očekávání ohledně jejich chování na návštěvě dědečka a ony ho nenaplnily. Chovaly se jako děti ve věku 8 - 12 let, plné energie a zážitků z cesty. Bavily se prostě po svém. Tak jak to baví je. Já si myslím, že nemůžeme od dětí očekávat, aby některé věci pochopily. A můžeme jim to vysvětlovat třeba 100x, k některým věcem musí každý dospět. Věkem, zkušenostmi. A taky dospět. Ty doby, kdy děti bez dechu seděly a naslouchaly starým dospělým, aby se něco dozvěděly jsou pryč. Navíc vzhledem k dědečkovu sluchovému postižení je komunikace nutná poněkud specifickým způsobem - jeden na jednoho s výraznou artikulací.
Když si vzpomenu na sebe, jak jsem na své staré příbuzné kašlala, chodila k nim z povinnosti nebo když jsem něco potřebovala, nezajímala se o jejich povídání a nechtěla jim svěřovat téměř nic ze svého života. A to mi nebylo deset, ale dvacet, třicet, čtyřicet...Člověk si uvědomí až v určitém věku, že ti "otravní" staří lidé tu nebudou věčně.
Tak dětem bez výčitek vysvětli, proč se ti jejich chování nelíbilo, moc porozumění od nich neočekávej a už na ně nebuď naštvaná. Dědeček svá, momentálně rozjívená vnoučata, jistě rád viděl i tak. A jen co to půjde, tak za ním zase všichni zajeďte.