U nás se taky muselo sníst všechno. Daleko víc, než člověk chtěl. Když nad tím tak přemýšlím jako matka a manželka, tak s tou organizací musí být tak náročný, že to zkrátka nechápu.

Ale u nás je asi jasný, čím to bylo. Oba vyrostli v cizině československým rodičům. Jejich rodiče tehdy byli z části uvázlí v evropském jídle a navíc to bylo v některých časech v oblasti, kde třeba nebylo běžně dostupné vůbec žádné čerstvé ovoce, zelenina nebo kravské mléko po několik let v kuse. Jedli místní jídlo, a když se dostali k evropskému chlebu, jogurtu nebo třeba k ovozelu, tak to byla lahůdka rozdělené podle počtu obyvatel domácnosti. V Československu pak bylo všeho dost, jenže se vzali dva zvyklí na spravedlivé přerozdělování a udělali si to tak i doma.