xsky, Já Slonisku rozumím. Pořídila jsem psa, vždy jsem je měla ráda, jako dítě jsem ho měla a děti žadonily... Jenže se ukázalo, že děti to až tak nebere, zodpovědnost za vše je na mě. A ten pes je blázen a pořád něco vyvádí, ničí, mě to irituje, loni jsem s ní byla každou chvíli na veterině, protože něco zhltla, co neměla, má potravinové alergie, pořád před ní musím vše schovávat, zavírat, z bezpečnostních důvodů.... každou chvíli v skrytu duše uvažuju, jestli jí neprodat dál, protože už tak mám starostí nad hlavu (ale to nikdy neudělám, no). A v baráku nemůžu jen tak projít na záchod, úklid typu - něco někam nesu, pak se vrátím je strašně otravný, protože pes se mi radostně vrhá k nohám a pod nohy a potřebuje všude jít se mnou, když vařím, potřebuje být u toho a motá se mi pod nohama (vzít hrnec, něco z lednice, mrazáku, pořád o psa zakopávám) - vychovávám, v noci poslušně leží v pelíšku a nedovolí si vstát "na přivítanou", ale dá mi to hrozně práce, je to nadšený divous - což bych za bezdětna uvítala a adorovala, teď mi to akorát leze na nervy (až na výjimky). Nemůžu jen tak otevřít dveře kurýrovi, vše musí být dopředu promyšlené, pes zavřený, návštěvu s dětmi pes většinou svým nadšením vyděsí.....drobnosti, ale když je člověk sám vyčerpaný, zhoršuje to jeho situaci docela dost.