šanti, už to vím, ale jak psala Kat, my jsme nevěděli, jaké ty výstupy mají být, jen zadaná práce, kontakt žádný. Je těžké ty jeho možnosti rozeznat.
Jak píše vedle paní o tom počítání, to jsem nepobrala dodnes, on se prostě sekne, když je jednička, plus jedna, krát jedna a je v háji, čaruje těmi prsty a furt mu to vychází víc víc, no nechápu to.
Já jsem si to ve škole odseděla s knížkou pod lavicí, co jsem si vyslechla mi zůstalo v hlavě, základka bez problémů, teda týká-li se učení, jiné potíže byly, spíše asi "dobového rázu". Teď už jsem jeho ochránce a průvodce, ale zkraje to byl dost boj, že to z něj musím vydolovat, že je přece neuvěřitelné, aby nešlo +1 - no je to tak.

A taky ten autismus je nepochopitelný. Ty zaběhané fámy, že se nedívají do očí, že jsou uzavření, že nemají emoce, nic neplatí, jedině to, že je každý jiný. On je naopak zábavný, VÍ, že říká vtip, pro něj je život velká sranda a všechno dělá na plné koule. Ty znaky tam jsou, koktá, nemluví ve větách, stimmuje, dělá řady z věcí, má rituály, je úzkostný - ale těžžko to chápat - když se bojí v noci, neřve v posteli, dojde z jeho postele až k mojí a stojí tam jak duch, já se vzbudím a vyděsím a vykřiknu, on taky, tak chvilku řveme, pak si to vysvětlíme, uklidním ho, čekám až usne, ale nechápu, že to v tom strachu vůbec ujde.. Nechápu hodně věcí.