Jedna babička žila v dělnickém bytě, v jedné místnosti jich bylo 6 dětí. Otec pracoval v továrně, maminka vedla domácnost - kromě domu s byty byly pod bytovkou postavené kadibudky, chlívky a kurníky - a každý byt měl přidělený svůj záhumenek.
V 70. letech se přesunuly záchody dovnitř - jako společňáky na chodbě! a velká vymoženost - voda už tekla v jednotlivých bytech (ale myslím, že tam nebyly odpady a voda byla, samozřejmě, jeden kohoutek.
Nicméně si myslím, že si "nelezli po hlavách" - otec pracoval v továrně, matka měla na starosti domácnost, kozu, slepice, záhumenek. Děti chodily do školy (na prvním stupni to měly asi kilometr a půl, měšťanku měli 7 km, chodily to každý den tam a zpět. Jak děti odrůstaly, tak odcházely z domu - mezi nejstarším a nejmladším byl rozdíl 16 let, tj. ti starší už pracovali / byli ve službě, když se rodily mladší děti. Mám pocit, že někteří z kluků šli ve dvanácti na vojenskou školu.
V továrně se dělalo od pěti, děti to měly hodinu a půl cesty do školy, tak aby tam byly na osmou, tak musely vyrazit taky brzy - takže pochybuju, že po večerech někdo někde courali, řekla bych že v osm byli všichni stejně v posteli, když vstávali v půl pátý, v pět. Po škole děti buď měly nějakou práci (vzít kozu na pastvu, oplet záhonky, jít do lesa na dříví / houby / borůvky), ale třeba taky tréninky fotbalového klubu a nebo někde "lítaly" - ale většinou to byla kombinace - děti šly lítat do lesa a domů přinesly, co tam našly...
Asi to nebylo jednoduché - na druhou stranu - moje babička se těhotná vrátila k rodičům (pže za války nechtěla být těhule v Praze), a žili v té garsonce, se záchodem venku ve složení ona, její rodiče a její starší sestra s cca desetiletým klukem. Na jednu stranu děs běs, na druhou stranu - byly tam tři ženské na jedno dítě, posléze na jedno dítě a mimino - na veškeré hlídání, praní, vaření atd. - za mě docela dobrý, já jsem byla na děti sama, žádné babičky atd., plus domácnost, manžel v práci - a jo, měla jsem pračku atd., ale děti (mimino a batole) hrály jasnou přesilovku...