Nemusím nad tím ani moc hloubat, tchánovcům je cca 90 a tchýně rodná chalupa skoro v nezměněném stavu stále stojí. Byli opravdu hodně chudí, žili v jedné místnosti, tj. vařili na peci, jedli tam, spali.

Mému tátovi je 81, rád vypráví, hodně si pamatuje, co mu vyprávěli jeho prarodiče. Chalupu babičky si vybavuju taky dobře. Bylo to obdobné jako u tchýně. Jedna místnost, suchý záchod, mytí jednou za týden ve vaně.
Tátova teta zemřela někdy ve 20. letech na tuberkulózu, nakazila se od svého mladého manžela krátce po svatbě. On se vyléčil.

V obou vesnicích zavedli elektřinu v 50. letech, svítili petrolejkama, v létě spali na půdě.

Mámina teta, zemřela před 10 lety jako 90., vyprávěla, že když byly v létě práce na poli nebo nějaké těžké práce na dvoře, přivazovali malé děti ke stolu, aby se nezranily, protože je nemohli hlídat.