To je jeden z důvodů, proč nepsat diktáty. Je v podstatě nemožné vysvětli nějakému češtináři, že když už ten diktát psát musí, musí si nejdřív spočítat množství jevů, které v něm hodnotí (obvykle toho není schopen, moc práce, moc dlouho by to trvalo), pak následuje obvyklá hodnotící procentuální tabulka a jedničku klidně jde mít za osm chyb. Ten systém, že třetí třída mastí diktát na jednu stránku v sešitě a malý mamla neudělá za poslední větou tečku, tak má za dvě, to je peklo. Celé známkován je peklo horší než módní peklo, jenže bohužel dost učitelů neumí počítat z hlavy s procenty. A také si neumí představit školu bez hodnocení. Ono se už i na české pajdě objevilo v jejich textech, že hodnocení je NÁSTROJ učitelovy práce, nikoliv její cíl. Ale počítám, že tady bude potřeba ještě tak 150 let, než to učitelé pochopí, co se tím chce říct.