U nás prvňáci 2-3 hodiny denně, 3 jen jednou týdně (aj s rodilým mluvčím). Asistentskými učitelkami jsme my, rodiče. Klasika, co člověk zaslechne (nebo i sám říká): tak mluv, vždyť to umíš, povídej nahlas, na řadě je tenhle příklad, tak už čti, případně je přímo slyšet napovídání . Na některých úkolech je to zjevná rodinná spolupráce, radši nebudu specifikovat, ale...tvoří máma, tvoří táta, tvoří všechny děěěěti . U nás aktuálně vede hláška "mikrofon, zapni si mikrofon" - přijde na řadu při každých 2 ze 3 vyvolání. Pak pomoc při hledání učebních materiálů, zachrutých v hromadě použitých věcí, podávání čistých papírů (mé aktuální úsloví zní "oni je snad žerou"), případně hledání tužky, která se zásadně někam zakutálí, tak máme v provozu 3, kdyby nešla najít. V tenhle čas se nedá dělat prakticky žádná intelektuálně náročnější práce, obvykle vstávám z mý kancl-židle (asi 3m od dítěte) tak co 5 minut.
Mé každodenní hledání několika čistých papírů hrozně štvalo kluky, kteří je mají v pokoji a zásadně mívají sami online v té době (mami, neruš, máme online), tak jsem si přinesla větší hromadu, aspoň už nemusím chodit a hledat u nich ve skříni.