A jak si to představuješ s historicky rodinným majetkem? Třeba jeden dům a tři sourozenci? Je to situace u mého muže - dům po jeho babičce, mužovy sestry tam vyrůstaly (jsou o generaci starší než on), pak používáno jako příležitostný víkendhouse, v důchodu se tam odstěhovali mužovi rodiče (majitelem byla mužova maminka).Do domu nikdo desetiletí neinvestoval, když se tam rodiče stěhovali (oba ve věku kolem šedesáti), v domě byl jeden kohoutek se studenou vodou, na zahradě kadibudka. Takhle tam žili asi sedm let, pak se tchán rozhodl, že se svépomocí pustí do rekonstrukce. Nikdy rukama nic nedělal, neměl dost peněz. Za pomoci místního zedníka začali tím, že sundali střechu, blbě zaplachtovali a začalo lejt. Dům protekl komplet celý. Mužovy sestry akorát tak babičku s dědou litovaly, řešení žádné neměly. Babička s dědou se mohli přestěhovat zpátky do Prahy, ale chtěli zůstat na venkově. Tak jsme se s nimi dohodli, že dům na naše náklady zrekonstruujeme, ale že ho předtím darují manželovi. To proběhlo, udělala se kompletní rekonstrukce a babičky s dědou tam žili dalších dvacet let. Pokud by se dům měl řešit za vzájemné spolupráce a participace celé rodiny, už by nestál.