Jaku, sestra se švagrem s námi defakto utnuli kontakty. Když tam přijedeme vyhýbají se nám; nevoláme si. V tom domě se snad opakuje historie nebo co. Víš, ono je to těžké, já slyším jen podání mamky a vím, že často je pravda někde mezi. Taky je to nahoru, dolů, takže teď je třeba líp a za týden bude zase hůř. Navíc vzhledem k tomu, že mojí nejlepší kamarádkou byla v posledních letech paní v podobném věku jako je moje maminka, tak mám pohled řekla bych "rovnější" než ségra, která měla pořád nějaké připomínky k mojí mamce, že pořád kouká na TV... Ségra by si představovala, že mamka ve svých 70+ letech bude plně zvládat péči o sebe, o svou maminku (přes 90 let); ještě jí uklidí dům, shrabe zahradu; zajede si na velký nákup, vyžehlí jí všechno prádlo, dohlédne jí na děti a ještě jí každý měsíc dá 10 tisíc na výšku dítka... a nějak se na jejich straně zapomnělo na to, že dostali celý dům, že mamka pro ně byla vždycky když bylo potřeba. Vařila, hlídala jejich děti když byly malé... Letošní novinka je, že mamku tlačí, aby si zamluvila místo v domově důchodců, protože oni chtějí dům prodat. Ségra evidentně žárlí na mě, na to, že jsme mamce vzácnější... Ségra si pořád myslí, že nám mamka posílá desetitisíce... Prostě soužití více generací je opravdu na nic a nikdy nikdo neví, jak to skončí.