"angličtinu nechci slyšet tuplem. Mně nepomáhá nic, prostě se mi nelíbí, irituje mě (jještě hůř snáším francouzštinu)."
Mně takhle vadila němčina. Příšerně. Ale jak se něco přes rok snažím to udělat pro děti přijatelné, bo ve škole nedostaly šanci se učit něco jiného (chtěly francouzštinu nebo přinejhorším ruštinu), strávila jsem spoustu času hledáním něčeho, co je na tom šíleném jazyku pozitivního. Ony se to chudinky učí, začínají mluvit a já to prostě musím poslouchat. Prý jim to docela jde (říkají ti, kdo je slyší německy mluvit a sami umějí), najednou to není tak šílené, když to slyším od dětí a učitelky – a nějak mi to vadit přestává.
Jo a začala se mi líbit arabština