Tak tohle je noční můra, takový konec.
Ztrácet svou paměť, samu sebe, a okolí, kteří vidí, jak se milovaná bytost mění a odchází tak pomalinku. Ty náhledy do reality jsou pak stále kratší a kratší, a pak ustanou. A zůstane každý v jiném světě. Už se nelze potkat s tou bytostí, co tam bývala. Už se staráte jen o tělesnou schránku.

Bože, to si kolikrát řeknu, jak je vlastně v tomhle třeba infarkt milosrdný.